O havanském psíku, aneb trocha teorie a historie...

 

HAVANSKÝ PSÍK (Bichon havanais)

PŮVOD: Západní středomořská pánev, vývoj: Kuba
PATRONACE: F.C.I.
POUŽITÍ: společenský pes
ZAŘAZENÍ F.C.I.: Skupina 9 společenská plemena, Sekce 1 bišonci a příbuzná plemena. Bez pracovních zkoušek.
 

CELKOVÝ VZHLED:

Havanský psík je robustní malý pes, na nízkých nohách, s dlouhou bohatou srstí, jemnou a nejlépe vlnitou.

Jeho pohyb je živý a pružný.

DŮLEŽITÉ PROPORCE:
Délka tlamy (od špičky nosu ke stopu) je rovna vzdálenosti mezi stopem a týlním hrbolem. Poměr mezi délkou trupu (měřenou od hrbolu ramenní lopatky k hrbolu kosti sedací) a výškou v kohoutku je 4/3.

POVAHA / TEMPERAMENT:
Výjimečně bystrý, snadno vychovatelný v ostražitého psa. Oddaný, s veselou povahou, je přívětivý, okouzlující, hravý, miluje legraci. Má rád děti a je ochotný si s nimi kdykoliv hrát.

HLAVA: Střední délky, poměr mezi délkou hlavy a délkou trupu (měřenou od kohoutku k nasazení ocasu) je 3/7.

MOZKOVNA:
Lebka: Plochá až velmi mírně zaoblená, široká; čelo jen málo stoupající. Při pohledu shora je vzadu zaoblená, a na ostatních třech stranách téměř rovná a čtvercová.

Stop: Středně vyznačený.

OBLIČEJOVÁ ČÁST:
Nosní houba: Černá nebo hnědá.

Tlama: zužující se pomalu a postupně k nosu, ale nikdy špičatá či kuželovitá.

Pysky: Jemné, suché, dobře přiléhající.

Čelisti/Zuby: Nůžkový skus. Žádoucí je úplný chrup. Tolerována je absence premolárů 1 (PM1) a 3. stoliček (M3).

Líce: Velmi ploché, nevystupující.

Oči: Dosti velké, mandlového tvaru, hnědé barvy, co možná nejtmavší. Milý výraz. Okraje víček musí být tmavě hnědé až černé.

Uši: Nasazeny relativně vysoko; spadají podél lící a vytvářejí nevýrazný záhyb, který je trochu zvedá.

Jejich mimořádnost spočívá v mírně zaobleném konci. Jsou pokryty srstí s dlouhými pramínky. Nejsou ani otevřené

(odstávající do strany), ani přiléhající k lícím.

KRK: Střední délky.

TRUP: Délka trupu je o málo větší než výška v kohoutku.

Hřbet: Hřbetní linie rovná, mírně klenutá v bedrech.

Záď: Viditelně skloněná.

Hrudní koš: Dobře klenutý.

Břicho: Dobře vtažené.

OCAS: Vysoko nesený, buď ve tvaru spirály, nebo nejlépe stočený nad hřbetem. Je osrstěn dlouhou hedvábnou srstí.

KONČETINY:
HRUDNÍ KONČETINY: Hrudní končetiny rovné a paralelní, štíhlé, dobrá struktura kostí. Vzdálenost od země k lokti nesmí být větší než vzdálenost mezi loktem a kohoutkem.

PÁNEVNÍ KONČETINY: Dobrá struktura kostí, mírné zaúhlení.

TLAPKY: Mírně podlouhlého tvaru, malé, těsně přiléhající prsty.

POHYB: V souladu se svou veselou povahou má havanský psík neobyčejně lehký a pružný pohyb; hrudní končetiny se pohybují volně a směřují přímo vpřed, pánevní končetiny dávají pohybu sílu a pohybují se v přímé linii.

OSRSTĚNÍ:
SRST: Podsada vlnitá a nepříliš vyvinutá, často zcela chybí. Svrchní srst je velmi dlouhá (12 – 18 cm u dospělého psa), měkká, rovná nebo vlnitá a může vytvářet kadeřavé prameny. Úpravy, použití nůžek ke srovnání délky srsti nebo trimování jsou zakázány. Výjimka: úprava srsti na tlapkách je povolena, srst na čele může být mírně zkrácena, takže nezakrývá oči, a také srst na tlamě může být upravena, ale lépe je nechat ji v přirozené délce.

BARVA:Zřídka úplně čistě bílá, béžová v různých odstínech (mírně černý překryv – overaly - se připouští), černá, havana-hnědá, tabáková, červenohnědá. Skvrny ve zmíněných barvách jsou povoleny.Hnědožluté skvrny jsou povoleny ve všech nuancích.

VÝŠKA:
Výška v kohoutku: od 23 do 27 cm. Tolerance: od 21 do 29 cm.

VADY: Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni a jejímu vlivu na zdraví a pohodu psa.
  

ZÁVAŽNÉ VADY:

  • Celkový vzhled neodpovídající typu.
  • Kuželovitá nebo špičatá tlama, délka tlamy odlišná od délky lebky.
  • Dravčí oči; oči příliš hluboko zasazeny nebo vystupující; okraje víček částečně depigmentované.
  • Trup příliš dlouhý nebo příliš krátký.
  • Rovný ocas, nenesený vysoko.
  • Vytočené přední tlapky, nadprstí příliš blízko (tzv.: francouzský postoj).
  • Deformované zadní tlapky.
  • Hrubá srst, ne bohatá; krátká srst, s výjimkou štěňat; nepovoleně upravovaná srst.
     

VYŘAZUJÍCÍ VADY:

  • Agresivita nebo přílišná plachost.
  • Depigmentovaná nosní houba.
  • Podkus nebo předkus.
  • Ektropium, enthropium; okraje očních víček jednoho nebo obou očí depigmentované.
  • Výška pod nebo nad uvedenou standardní výškou.
  • Psi se zřejmými fyzickými nebo povahovými abnormalitami musí být diskvalifikováni.
  • Psi (samci) musím mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata plně sestouplá v šourku.
      

Havanský psík dříve...

Havanský psík patří do skupiny bišonů. Na rozdíl od většiny plemen bišonků se havanský chová v mnohých barvách a kombinacích barev a všechny jsou povoleny. Toto plemeno na Kubě ze staršího typu, známého jako blanquito de la Habana. Po celá léta byl havanský psík zaměňován s původním kubánským plemenem, nyní už vyhynulým blanquitem de la Habana. Jak se během 19. století na Kubě prosazovalo stále víc evropských tradic, začali Kubánci dovážet německé a francouzské pudly, které křížili s posledními blanquity, a tak vytvořili dnešního Havanského bišonka. Při vývoji havanského bišonka se blanquito de la Habana prosadil mnohem výrazněji, než pudl. Chov na Kubě pokračoval po celé 20. století a bišonek jako mazlíček zůstal oblíbeným psem kubánských rodin. Povaha havanského psíka, tak podobná jeho pánům, se snadno smíří se změnami, je ovladatelná, Jeho mimořádná inteligence a krásná srst mu přinášejí neustálou popularitu a oblibu jako rodinného společníka. V posledním čtvrtině 20. století chov těchto psíků vzrostl a bišonek se stal nejen společníkem, ale i cenným výstavním psem, který sklízí velké úspěchy díky svému půvabu a šťastné povaze. Na kubánské výstavě všech plemen v roce 1993 a 1994 zvítězili dva havanští bišonci, resp. získali tituly Nejlepší pes a Nejlepší štěně výstavy. V Evropě dosud panují o havanském bišonkovi neboli havanském psíkovi, jak se běžně nazývá, dost rozporné údaje. Ve většině atlasů a příruček se zájemce o toto exotické plemeno dočte, že po nástupu Fidela Castra k moci havanský psík na Kubě téměř vyhynul a že se zachránil jen díky chovu v USA. Je to kupodivu, protože před léty mnoho naších spoluobčanů pobývalo na Kubě a mohli bychom tedy být přesněji informování o kubánských psech než kynologové v západní Evropě, odkud jsou tyto údaje přejímány. Již fakt, že kubánský klub chovatelů havanských bišonků je v rámci kubánské kynologické organizace členem FCI a že plemeno je právě touto organizací uznáno a jeho standard schválen, mluví sám za sebe. Naproti tomu americký standard v Evropě neplatí a americké odchovy se na evropských výstavách neuplatní.

...a dnes

Havanský bišonek je v Evropě vzácný a stojí ve stínů svých nejoblíbenějších příbuzných. Maltézáček, bišonek frisé, ba i coton de Tuleár jsou na výstavách daleko častějí k vidění a také štěňata se mnohem snáze obstarávají. Lze ale předpokládat, že se chov havanských psíků rozroste, mají totiž proti ostatním bišonkům nesporné výhody především v jednodušší péči o srst, menší náročnosti a v barevné rozmanitosti, kterou se výrazně odlišují od jiných plemen. A v tomto ohledu má havanský bišonek proti svým načechraným a načesaným příbuzným nespornou výhodu. Je to totiž velmi pohyblivý a temperamentní psík, jehož srst snese i různé sportovní výkony, a dobré osvalení není při hodnocení na závadu, naopak. Je to totiž velmi inteligentní psík, který není nikterak přecitlivělý a rád se důkladně proběhne. Učí se velmi snadno a rád své umění předvádí.